Když jsem ten den odcházela ze školy,jediný na co sem se domů těšila,byla moje fenka Sally.Ta jediná,mi vždycky dodá dobrou náladu z toho nejhoršího dne.A že bych u tohohle dne,mohla to slovo nejhorší,tisíckrát zvíraznit.Čekala jsem na autobus...čekala jsem dlouho....a ještě dlouho....když konečně přijel.Nastoupila jsem a sedla si vzádu k oknu.Chtěla jsem být sama a trochu popřemýšlet nad tím vším.Zamyslela jsem se samozdřejmě nad jedinou věcí.Nad tou,nad kterou dumám už od včerejška.A tou věcí byli samozdřejmě Tokiáčci.Prostě jsem si nemohla pomoct a musela na ně pořád myslet.Když jsem dojela domů,vyvenčila jsem Sallynku a pak jsem doma zasedla ke compíku.Prohlížela jsem si fotky a v tom jsem si vzpoměla,že jsem si do počítače ještě nedala fotky,které jsem pořídila s Tokiákama předevčírem v Praze.Hned jsem zapojila digitální foťák a za chvíli se mi začly zobratovat fotky.Na několik prvních byla vyfocená Sazka.To bylo foceno ještě před tím,než jsem potkala Tokiáče.Na další už jsme všichni seděli v kavárně jedli ten skvělej pohár.Tom se krásně usmíval....a Gustav se tam zase jako blázen něčemu smál.Musela jsem se při pohledu na tu fotku pousmát.Na další už jsem seděli v parku na lavičce.Já jsem tam seděla s Gustavem a o něčem jsme si povídali (já sem se tam samozdřejemě tvářila jak naprostej blbec).No, a bylo tam ještě spoustu fotek z parku,kavárny atak.Za chvíli jsem najednou uslyšela klíče.Někdo přišel domů!Rychle jsem se pokoušela zavřít progrma s fotkama,aby to nikdo neviděl.Jenže na mojí smůlu,se zrovna compík nějak seknul.Hned na to se ozvalo:Ahoj už jsem doma!! Byla to máma.Přišla do mého pokoje.Naštěstí jsem stačila program zavřít.To se mi fakt ulevilo,protože bych mámě nerada vysvětlovala,že jsem se někde courala se staršíma klukama.A ještě k tomu s Tokiákama.Když máma viděla,že sedím u počítače,odešla do kuchyně uklidit nákup,který přinesla.Já jsem si otevřela e-mail a začala psát jedný kámošce.Za chvíli se ozvalo z kuchyně:Jo,málem bych zapoměla...něco jsem ti přinesla řekla máma a přišla do mého pokoje.V ruce nesla nějaký časopis.Podala mi ho se slovy:Na..kupuješ si přece každej,kde je něco o těch tvojich Tokio Hotel.A odešla zpátky do kuchyně.Já jsem se podívala na titulní stranu na které stálo:Exkluzivní spiciál o partičce z Německa!Tokio Hotel:reportáž z Pražského konzertu.Otevřela jsem časák.Máma se mě z kuchyně zeptala:Tak co,líbí se ti? Já jsem místo odpověďi jenom koukala na časopis...Všude fotky Tokiáků...Praštila jsem sebou na postel a rozbrečela.Oni to nechápou....řikala jsem si v duchu.Nechápou,že se mi po nich stýská...ještě k tomu mi je víc a víc připomínají.Kdyby věděli,že se snažím o jediné...zapomenout.Zapomenout na Tokio Hotel,zapomenout na to,že jsem je kdy vůbec potkala....o to se snažím,aby sem se pořád tak netrápila.A zabořila jsem se do polštáře.
Pokráčko co nejdříve...
Katy z blogu klick
hele.. díjčo... vyrobila sem ti spešl ocenění za sb... tak za chvíli bude na h-k :)