Druhej den jsme šly s Monikou na nákupy.V Německu maj fakt výborný hadry.Celý odpoledne sme couraly městem.Když jsem konečeně, celý utahaný dorazily domů, zjistila jsme, že doma neni k jídlu.,,Cože???" řekla Monika, když zjistila, že po celym dni nebudeme mít ani kousek jídla.,,Tak to je fakt super" řeknu ironicky a přidám se k ní.A tak jedem zas do města.Stavíme se v McCdonaldu a tam se konečně pořádně nažerem( pardon, najíme =D) Sedíme tam tak hoďku, povídáme si, jíme.....Najednou Móňa vykřikne:,,Hele koukej! Já čekala, kdy se tady obevej" a ukáže směrem ke dveřím.Stojej tam......kdo jinej, než ty kluci z její školy, o kterejch včera tak básnila.Sou tam ty dvojčata ještě s dvouma klukama.Pokud je dobře poznávám, tak jsou to ty z jejich skupiny-Tokio Hotel.,,Počkej, zavolám je" řekne Monika.,,Bille!" zakřičí na ně.A už k nám jsou.Ach jo, nejsem z toho zrovna nadšená.,,Ahoj Moni" řekne......ten Bill.,,Ahoj" řekne Monika.,,Co vy tady? No vlastně,že se ptám...McCdonald....sem chodíte pořád" řekne usměvavě.,,Jo.....tohle je Katy.Moje sestřenka.Přijela k nám na vánoční prázdniny" řekne Monika a ukáže na mě.Já neochotně vstanu.,,Ahoj" řeknu.,,Čauky" pozdravěj mě kluci.,,No....tak si tady k nám sedněte" řekne Monika a ukáže na volný místa u našeho stolu.Kluci si sednou.Chvíli je tam takový trapný ticho.Za chvíli řekne Monika: ,,A co jinak? Jak se máte?" zeptá se kluků.,,Tak normal" řekne jeden z těch kluků.Myslim že se jmenuje Gustav.Jo, Gustav.A pak si začnou povídat.Všech pět.Kluci s Monikou.Kecaj a kecaj.....a já? Jako bych tam snad ani nebyla.Docela mě to štve.Snažim se aspoň trochu vmísit do toho jejich rozhovoru.Ale vůbec mě nerespěktujou.To se fakt už ale naštvu! Vezmu su bundu, tašku a zvednu se.Vyrazim ke dveřím.Slyšim za sebou Moniku:,,Katy! Počkej! Kam deš, prosimtě?" ,,Domů" řeknu.,,A proč proboha?" řekne, jako kdybych se úplně zbláznila.,,Páč tohle nehodlám trpět!" zakřičim a zastavim se.,,A co? zeptá se Monika.,,Proboha Moni.Vždyt vy ste se tam bavili, jako bych tam já ani nebyla" řeknu.,,Jo jasně...." řekne Monika.,,Moc promiň Katy! Víš,já....no když je nablízku Bill, tak sem vždycky trochu mimo." Kouknu se na ní a rozesměju se jako blázen.nevim proč, ale příde mi to k smíchu.,,Nesměj se radši, a pojď zpátky" řekne mi Monika.,,No....tak dobře" odpovim.Atak se vrátíme zpátky do McCdonaldu.Pomalu se s nima teda začnu bavit, až tam všichni dohromady sedíme, povidáme si, smějeme se skoro všemu a vůbec si nevšímáme toho, co si o nás myslej lidi.
Sedíme tam tak dlouho, dokud si všimnu, že je venku už pomalu tma.,,Hele Moňi, neměli by sme už jít? Kolik vůbec je?" řeknu.Monika se podivá na mobil.,,Je...tyjo, už tady sedíme tři hoďky.Ty bych teda neřekla.No...my kluci už asi pudem" řekne Monika.,,Je už osm večer a my musíme ještě busem domu." ,,Jo to neva" řekne (teď už je všechny dobře znám) Tom.,,Tak třeba zase zejtra?" zeptá se.,,Jo klidně" řeknu mu já.Tom se na mě podivá a usměje se.Já mu úsměv oplatim.,,Tak zejtra!" řeknou kluci, když odcházíme na bus.,,Jo ahojky!"
Když dorazíme domů, je už docela pozdě a tak dem si lehnout, páč sme po dnešku docela unavený.Lehnu si na druhou postel, naproti Monice.Když už pomalu usínáme, ozvu se: ,,Moni?" zeptám se šeptem.,,Hm?" řekne Monika.,,Víš....jenom sem ti chtěla říct, že....ty Kaulitzovi nakonec nejsou tak špatný." To už Monika rozsvítí lampičku.Usměje se na mě.,,Já věděla, že až je poznáš, tak změníš názor." A zhasne lampičku.
autorak Katy z blogu klick